Nastal čas, abychom prozářili naše životy

Když je naše vnitřní slunce v karanténě

Podnětem pro tento článek je mezinárodní den slunce, abychom zjistili, na čem všem v životě záleží a pročistili vše neautentické a nefunkční, co nám už neprospívá. Přesně o to dnes jde. Toto všechno, co se děje v čase corony je však způsobeno pouze vinou lidí. Vinou sklonu k nízkému, a to již dlouhou dobu. Největším nepřítelem je si lidstvo samo, svým žitím si takové dění totiž i takto vynutilo. Dalo by se říct, že je to doba kdy i Bůh „zahaluje svoji tvář“. Rouška nás drží v dusivém sevření, byli jsme zavřeni ve svých domovech, abychom začali ještě více toužit po Světle a svobodě. Abychom se naučili poznat ten blažený stav spojení, a to nejenom když fyzicky „vyjdeme na sluníčko“ (hned je nám i lépe i na duši), ale hlavně abychom se už konečně naučili zářit svým nitrem. Protože jenom náš stav vnitřního citového spojení se Světlem nás dokáže projasnit a pozvednout. Teprve pak může lidstvo také pomýšlet na vzestup a lepší časy.

 

Dovolme si zářit, zvedněme pohled ke slunci

Miluju ten pocit, když mě ráno vzbudí v posteli slunce. Prozáří tvář a zahřeje taky celou místnost. Mám moc ráda žlutou barvu, evokujeme ve mně radost, sílu energie, jasnost a úspěch. Teprve pár let zpátky jsem zjistila, že když jsem se narodila, vybrali mi extrémně žlutý kočárek. A možná neuvěříte, ale můj zápisník pro články je také celý žlutý a teď na stole u počítače při psaní článku mi svítí žlutá svíce s názvem „Spojení se sluncem“… To se to hezky tvoří.-)

Světlo přináší do našich životů naději a inspiraci. Taky tlak spojený se střídáním ročních období, který si vynucuje i naši vnitřní změnu, není vůbec náhodný. Když v člověku nesvítí duchovní slunce, které potřebuje stejně jako slunce na obloze, nemůže v něm proudit ani ten pravý život. Naším úkolem je se snažit poznat, co je skutečné Světlo. A naučit se být tím světlem tzn. být vidět a stát se majákem či směrovkou pro ostatní na jejich životní cestě. Ale jenom když toužíme a udržujeme spojení se Světlem (tou nejvyšší silou), až teprve tehdy jsme schopni i vnášet Světlo všude, kam přicházíme.

Mějme to úsilí, abychom šli ještě více do sebe a zrodili se nově, s novými kvalitami a novými životními hodnotami, které budou zcela jiné. Abychom odhalili v sobě nový způsob bytí. Uvidíme věci odlišně a dokážeme se rozhodovat více z pozice síly a jasnosti. Nic, co nám už neslouží k dobru, nesmí být jak předtím. Až světlo v nás zesílí a stane se průzračnějším, ujasní se nám spousta věcí a najdeme jejich hlubší smysl. Protože jenom ve svém vnitřním tichu dokážeme vyzařovat čisté, jasné světlo do všech oblastí svého života. 

 

Když v našem životě vyjde slunce

Když se snažíme vyjasňovat svůj vnitřní svět, otevíráme ho tím i vnějším pomáhajícím vlivům.  Ať se v našem životě děje cokoliv, věřme, že pro Světlo není nic nemožné. Naše vyzařování zákonitě přitahuje i stejnorodé energie z okolí.

Každá světlá myšlenka nás dokáže povzbudit a projasnit. Náš lidský duch již ze své duchovní podstaty (nikoli božské) má v sobě touhu po Světle, a z této touhy, k níž patří také vnitřní otevřenost a připravenost přijímat, vycházejí taky pomáhající, vyjasňující myšlenky. Máme zodpovědnost za to, aby byly opravdu čisté. To všechno spočívá v rukách člověka, v možnosti každého sebevědomého lidského ducha. Vyšší Boží síla, která nám byla jenom propůjčena, temný princip totiž vůbec nezná. Člověk o tom v rámci svého svědomí rozhoduje svým nastavením, každou myšlenkou i rozhodnutím.

 

Prostupuji cokoliv do Světla

Zcela zásadní je naučit se projasňovat naše temné stíny tj.  – stíny strachů, slabostí, selhání, negativních emocí, či tíživé minulosti, a propouštět je do světla.

Máme moudrý citát: „Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“ (John Lennon). Pravdou je, že nejvíc nám pomůže nebojovat s temným, ale nechat se prostoupit Světlem, je to mnohem rychlejší cesta. Taky platí, že: „Většina stínu v našem životě pochází z toho, že si sami stojíme na slunci.“ (Ralph Waldo Emerson)

Jakmile se začneme pozornost věnovat všem emocím, i těm, které nejsou zrovna moc příjemné, teprve tehdy nastupujeme na cestu skutečného učení, jak milovat svoje já, a to komplexně. Když nepřijímáme svoje zatím nezpracované emoce, řekněme svoji stinnou stránku, nepřijímáme sami sebe. Dochází k odmítání sebe sama, což způsobuje stavy vnitřní tenze. Celistvost je utvářena přijetím všech aspektů naší osobnosti; nejen oceněním světlých stránek, ale i přijetím těch stinných. Když si stinnou vlastnost nazveme, až teprve ji můžeme transformovat ve světlou.

 

„Více věřím v mimozemšťany,  než v Lásku“

Tento nápis jsem zahlédla nasprejovaný na plotě, když jsem cestovala v poloprázdné tramvaji v Praze, v čase prvních dnů karantény. Začala jsem nad tím uvažovat a poděkovala za upozornění, na co je potřeba se zaměřit. Tím největším hříchem je, když člověk přestane věřit v Lásku. Je to jako by tím zároveň i přestal věřit Světlu, Stvořiteli.  Pociťuje prázdnotu a díru v srdci. Vždyť jsme sem přece přišli kvůli tomu, abychom v životě zjistili, co je to pravá Láska a naplno ji cítili. Důkazem je naše prožívání života. Abychom živě věřili v její velkost, spravedlnost, čistotu a důslednost.

Jak se může měřit Boží láska měřítkem lásky lidské? A navíc ji dokonce v její hodnotě stavět pod tuto lidskou lásku? Boží láska se nenechá lidmi strhnout. Boží láska působí jen tím, co každému lidskému duchu prospívá, avšak ne tím, co mu na zemi činí pouze radost a projevuje se příjemně. Jde daleko nad to, protože ovládá celé naše bytí. Nyní mnozí lidé velmi často můžou uvažovat takto: Jestliže teď prožíváme strasti a trápení, v době kdy se přivodila tato velká očista; je Bůh spravedlivý, když toto dopouští? Otevřeme přece oči a naslouchejme! Nemluví poměry zejména v Číně, Itálii či Americe vážnou řečí? A mimo jiné, nejsou hromadící se přírodní jevy a katastrofy pro nás dost vážným napomenutím? Kde je naše snaha doopravdy vidět a slyšet?

 

Ve Světle Pravdy

Celý současný příběh směřuje k obrovskému pročištění. Ne každý snese, aby byl vystaven Světlu Pravdy, která jasně a nemilosrdně poukazuje na neblahý způsob našeho žití. Vše se hromadí nad námi stále silněji a tyčí se jako hradba, která se brzo může zhroutit na lidstvo, které si nic netušíc pohodlně žije v duchovní tuposti.

Přichází doba splnění a my cítíme, že nezůstane žádná svobodná volba! Vše se děje pouze z vyšší Lásky a spravedlivé přísnosti. A člověku nezůstává moc času, aby se ještě vzpíral nebo dokonce stavěl proti těmto událostem. Boží zákony, o kterých si člověk tak rád dělá falešný obraz, projevují se neúprosně, ale zcela spravedlivě. Právě v této současné očistné době, kterou teď země zažívá, se bude lidstvo konečně učit, že Boží Láska je daleko vzdálená měkkosti a slabosti, které si jí dovoluje připisovat. A přesně o to dnes jde. Zbytečnosti v nás budou umírat a nahradí je nové vnímaní skutečného Světla. Falešná víra nás vzdaluje od pochopení Pravdy. Chtějme slyšet Pravdu, bolí jenom jednou, ale poskytuje nám klid a svobodu. Uvědomme si, že moudrý člověk nevěří slepě všemu, co je mu předkládáno, ale živě prociťuje, ověřuje a na vše si utváří vlastní názor. Hledejme v životě Pravdu a zároveň tím prosvětlíme i naši životní cestu.

 

Hlavu vzhůru

Buďme tím sluncem, které ostatní přeladí v jejich smutku, starostech, obavách, trápeních a nemocech a pokusí se je opět spojit s jejich zářivým nitrem, na které možná zapomněli. Úsměvů a Světla není nikdy dost. Nalaďme se v důvěře na světlé nitky nad námi a pořádně za ně zatáhněme, ať se naše spojení co nejlépe vydaří 🙂