Jak najít partnera? Takových žen a mužů je stále více. Dnešní doba nám umožňuje, abychom žili plný a krásný život i bez partnera a zároveň si nepřipadali pro okolí nijak divní, izolovaní či méně hodnotní. A když vztah máme, prožíváme jej stále víc neformálně, samostatně a každý za sebe. Existují ještě důležitější vztahy, než partnerský? Potřebujeme ho k osobnímu růstu? Kdy naše srdce bude pokojné?
V životě lidí se muži a ženy setkávají, aby prožili energii vzájemné lásky. Potřeba lásky je natolik silná, že toužíme najít si vhodného partnera, se kterým bychom mohli prožívat naplněnou lásku. Láska má tisíc jmen a tisíc tváří a je jen na nás, jak bude vypadat tvář té naší. Láska je ten nejcennější cit a každý, kdo ji prožívá, se tím přibližuje duchovnímu světu a Bohu. Láska nemiluje jen toho, kdo ji nejvíce potřebuje, ale miluje především toho, kdo je s její energií kompatibilní! Kompatibilita a energetická příbuznost jsou vyšším kritériem pro lásku, než to, zdali ji někdo potřebuje či nikoli. Pouze ten, kdo je láskou naplněn, je schopen ji dávat a až teprve je mu dopřáno lásku přijímat! To platí i ve vztahu.
Proč žena vybírá a nehledá?
Žena nehledá. Hledat se máme zejména v sebepoznávání se. To zásadní je dovolit si, aby mohl partner přijít tj. opravdu CHTÍT a nebát se otevřít své srdce prožívání hlubokých citů. Láskou zářit (ne zoufalstvím a osamocením), abychom mohly být viděny. A když se objeví, mít odvahu znovu milovat. Setkávám se s tím, že se ženy snaží vymýšlet dlouhé seznamy, jakého partnera chtějí a co by měl všechno mít. Buďme si však jistí, že to vůbec nestačí, lásku nemůžeme dobře vymyslet! Nechme v důvěře, ať nás může život překvapit, zbytečně si myšlenkami nebraňme a neblokujme, co vše by mohlo přijít. Odevzdejme náš výběr dokonalosti Božího působení a jeho zákonu dokonalého načasování a přitažlivosti. Možná budeme překvapeni, že přijde v úplně jiné podobě, než jsme očekávali. Bůh přesně ví, co potřebujeme, naše láska k němu mu to našeptává. Těšme se, co má pro nás nachystáno.
Dobře si vyberme, kdo dostane tu možnost objevovat naše vnitřní poklady, važme si svého času i své dosavadní životní cesty, která z nás udělala člověka, jakým JSME. Je pouze na ženě, zda svolí, že se může muž o ni ucházet. Od jejího rozhodnutí se odvíjí kvalita vztahu. POZOR! Neměla by se nechat dobývat někým, ke komu nemá už od prvopočátku (od první sekundy) sympatie. Takový vztah nebude mít kvalitu stabilní lásky. Měla by dát svému cítění tu největší důležitost a nepodléhat rozumovému pokušení tj. nesnažit se nacházet a vymýšlet si důvody, proč si s ním přece jenom začít (vždyť tvrdí, že mě miluje, má rád děti, skvěle vypadá…)
Nebuďme překvapeni, když přijde to, co jsme chtěli
Přiznejme si, PROČ vlastně chceme vztah? Náš úmysl určuje, jak přistupujeme k výběru partnera a zpětné následky, kterým budeme muset v budoucnu zákonitě čelit. Dejme velký důraz tomu, jaký je ten hlavní důvod našeho chtění tj. kdo se v našem životě objeví. Důvodů, na základě kterých si přitahujeme partnera je mnoho, např. jsem už dlouho sama, tak hlavně ať už nějaký přijde a vyplní prázdno v mém životě; všechny kamarádky už někoho mají, jenom já ne; kdo by chtěl rozvedenou a s dětmi, tak hlavně aby si rozuměl s dětmi; bez vztahu nic neznamenám, budu víc uznaná okolím, když s někým budu; musím spěchat, biologické hodiny tikají, měla bych se brzy vdát, mít děti a rodinu; potřebuji hodně sexu… atd. Přijde nám to dostačující? Nebo zejména rozumové? Vzpomeňme si, jaký důvod byl nebo právě je ten náš? Chceme prožívat vztah nebo i lásku?
Možné důvody proč perspektivní partner pro lásku stále nepřichází:
– Jsme ve vztahu (stále spolu), čekáme na vnější motivaci – čekáme, až jeden z nás někoho potká a až teprve se chceme rozejít/rozvést. Setrváváme ve společné domácnosti, avšak jako cizí lidi. Nikdo za nás však práci na sobě neudělá! Vžijme se do pozice našeho potenciálního, obdivuhodného partnera, kterému jsme otevření se o nás ucházet. Můžeme si nás dostatečně vážit, když setrváváme pohodlně v nefunkčním vztahu, čekáme, až se on stane důvodem k našemu rozchodu a konečně nás z něho vykoupí a rozdělí? Jsme pro něj hodni obdivu, jak pravdivě a s úctou dokážeme žít, a jít si odvážně za tím, co je správné? Jakému charakteru nevadí slaboch, který ví jak je na tom ve vztahu, čeká a neřeší?
– Držíme se minulosti – máme v sobě nevyřešené ublížení, které jsme prožili v minulém vztahu. Není to v nás ještě ukončené, odpuštěné, vyčištěné. Litujeme se, prožíváme stav oběti, držíme se mentálně myšlenkami starého spojení, které ještě stále vyživujeme a ostatní to z nás cítí. Jsme v tomto stavu naladění na to přitáhnout si konečně plnohodnotnou lásku?
– Nejsme připravení na hlubší vztah – máme strach znovu jít do hlubšího vztahu, bojíme se být zraněni, máme obavy, že naše láska bude opět zmařena, nebo že znovu uděláme chybu, která nás bude velice bolet. A tak přitahujeme partnery s povrchním nastavením. Máme pootevřená vrátka na srdci jenom částečně, což na opravdovou lásku nestačí. Citové bezpečí neočekávejme od druhého, ale buďme si jistí jenom sebou a věřme, že nikoho už nenecháme rozhodovat za nás, či obírat o svou vnitřní sílu, která už umí chránit to cenné před predátory!
– Žijeme sami, ale stále nás spojuje „papír“ – mám známou, která 20 let už nežije s manželem, a diví se, proč přicházejí jenom zadaní nebo milenecké vztahy. Kdo by chtěl vdanou ženu, nebo vstupovat do „trojky“. Hodnoty, které po druhém požadujeme, musíme mít zvládnuté nejdříve sami.
– Bezradnost vyvíjí tlak na vztah – už hned na začátku odstrašíme partnera svým lpěním na vztahu. Vyvíjíme tlak, chceme aby nás chtěl víc, aby o nás stál. Nutíme ho být zodpovědným za naše štěstí a odplašíme ho. Jsme manipulátoři jeho svobodné volby. Nikdo si nezaslouží se cítit nesvobodný. Vztah se staví na lásce a hodnotách jako je důvěra a svoboda.
– Jsme citově upnutí na ideálního životního partnera – na někoho, koho nemůžeme z nějakého důvodu mít tj. vysněného a zároveň i nedosažitelného. Znamená to maření času s tím, kdo není k mání. Ten nejlepší pouze v našich snových představách. A navíc, byl by vůbec ideální, když pro nás byl vždy nedosažitelný a když jsme se kvůli němu jen trápili? Není nakonec ze všech našich reálných partnerů ten nejhorší?
– Máme intenzivní kamarádsky vztah – udržujeme se v naději, že lepší někdo než nikdo, utvrzujeme se v tom, že je to jenom kamarádství, není to nic vážného, trávíme s ním čas na telefonu, vyplňujeme si ním samotu i myšlenkový svět. Prodlužujeme si tím čas, abychom mohli potkat toho pravého.
Jak nepokazit začátek!
Dovolme, aby se věci děli v tom správném pořadí. Podstatné je vědět do jakého vztahu chceme investovat energii a jestli nám stačí něco krátkodobého a nezávazného anebo toužíme po láskyplném, stabilním a plnohodnotném vztahu, kde vládne citové bezpečí.
Pro krátkodobý vztah (který skončí) moc vybírat nemusíme tj. pokud za každou cenu chceme, aby všechno bylo hotové hned, můžeme se krátce po seznámení vrhnout do intimní oblasti. Pokud je pro nás podstatnější fyziologie, nebo nás do vztahu ženou naše nepříjemné, žebrající pocity hladu po lásce tj. osamění, bezradnost, méněcennost, potom si přitáhneme zoufalce, který po nás lásku bude stejně pouze požadovat, aby se „najedl“.
Oddat se správnému pořadí
Pokud však chceme něco plnohodnotného, na fyzično nespěcháme, aniž bychom byli někým okouzleni. Chovejme se k sobě důstojně a v důvěře, že všechno se děje v tom správném pořadí, ve správný čas a na správném místě. Mnohonásobně to platí u velké fyzické přitažlivosti. Čím dříve se oddáme úplně, tím méně toho na druhém jsme schopni zdravě a reálně vidět. Zamilovanost má přes oči růžovou pásu. Naše netrpělivost však proces neurychlí; v tomto případě je to jen ztráta času. Proto si važme svého času, opusťme omezené vidění očima a dobře se dívejme srdcem! Dopřejme si čas na vzájemné poznávání se a racionálno tj. nějaký ten čas potrvá, než se ukáže pravá tvář člověka, jeho opravdové úmysly, než uvidíme jeho přirozené chování a jeho láska ať se stihne projevit v činech. Nejlépe to poznáme zejména ve společných prožitcích, krizových situacích, výměně názorů, pohotových reakcích a v tom jak se při tom všem při něm cítíme.
Koho jsme hodni?
Co nám stačí, jaký člověk pro nás má hodnotu? Naši hodnotu určuje, do jaké míry si uvědomuje krásu svých vnitřních kvalit. Čím více si sami sebe vážíme a obdivujeme, tím více chceme pro sebe to nejlepší, a proto se po prvním rande nevrháme hned do vztahu, ale dáme si čas na poznávání se. Čím intenzivnější bude, tím dříve budeme mít jasno, jestli ten druhý chce s námi opravdu každé ráno vstávat anebo jen spát. Je to ten nejdůležitější čas, kdy se můžou tvořit pevné základy partnerství. Láska se nedá pokazit ani uspěchat, buď tam je anebo není. Nemůžeme o ni přijít ani nikoho ztratit. Všechno pochybnosti okolo jsou jenom naše domněnky, očekávání, zbytečné strachy. Stojí za to někdo, o koho přijdeme? Buďme láskou, protože láska respektuje svobodnou volbu druhého. Nedejme se nikde dotlačit ani vydírat manipulaci, nespěchejme a nenechme se dohnat tam, kde nechceme!
Kdy ženy při seznamování dělají nejvíc chyby a čím se zrazují:
– Jsme lehce dostupné – už ze začátku při projevení zájmu okamžitě jsme k dispozici, změníme své plány, zrušíme své domluvené schůzky, upozadíme své potřeby a podléháme jeho harmonogramu. Ukazujeme tím svoji nesebehodnotu, nemusí se snažit, má nás v podstatě jistou.
– Nevadí nám podřízená pozice – nedostatečně si uvědomujeme, čeho jsme hodné, stačí nám partner i s nevyřešenými závazky, nerozvedený nebo ve vztahu. Stačí, že má na nás čas, jen když se mu to hodí.
– Máme potřebu litovat a opečovávat – přehlížíme jeho životní podmínky a hledáme polehčující okolnosti, omlouváme ho před sebou tj. ten to má v životě těžké, se mnou mu je mnohem lépe, je to chudáček, který tak trpí, potřebujeme ho chránit.
– Přebíráme mužskou aktivitu – máme snahu až moc chtít, ulehčujeme mu to, vytváříme umělé a promyšlené situace, jen abychom ho potkaly – předhazujeme se jak zdechlina ke prahu dveří. Jsme až příliš akční, chceme vztah více, než ho chce on s námi.
– Více obdivujeme jeho než sebe – jeho názor je pro nás důležitější než ten náš, zpochybňujeme a upozaďujeme své vnímání, málo ukazujeme své kvality hodné obdivu, v jeho přítomnosti až příliš upozorňujeme na své slabosti či nezpracované nedostatky.
– Vytahujeme negativní zážitky z minulosti – i když na ně zatím není zvědavý a neptá se, jak naše minulé vztahy probíhaly a proč skončily
– Vše bereme hned extrémně vážně a jsme málo uvolněné- abychom něco nepokazily, jsme upjaté, abychom se chovaly co nejvíce dokonale a žensky, působíme nepřirozeně, bojíme se špatného konce..
– Začneme padat do rolí, které nám nepřísluší – více než partnerka se chováme jako: matka, milenka, ségra, terapeutka.. namísto, abychom si užívali svoji ženskosti.
– Ztrácíme svoji důstojnost – Necháme se ovlivňovat a manipulovat do jeho přesvědčení, nemáme odvahu odporovat, souhlasíme a bojíme se být sami sebou, aby neztratil zájem nás dobývat.
Ten správný pro TEĎ!
Dokonalý nikdy nebudeme, ale je důležité, abychom ze začátku se snažili poznat, jestli ten druhý touží a je ochoten se vyvíjet spolu s námi tj. měnit se kvůli lásce, která je tou nejmocnější energii vesmíru. Nechtějme dokonalého člověka, ale zralého, který se chce zdokonalovat. Není důležité, jaký potenciál v druhém vidíme, ale jak se ten potenciál jen ochoten projevovat TEĎ!
Naše nastavení určuje, koho potkáme!
Krása duchovní bytosti v nás vzbuzuje i fyzickou přitažlivost. Když jsme přitahování někým, kdo má jisté osobní a duchovní vlastnosti, které nám mohou pomoci najít větší pocit jednoty uvnitř sebe sama. Při takovém souznění si přejeme dovršit tento vztah a splynout se svým partnerem i fyzicky. Přítomné je uzdravování a celistvost.
Láska vyživuje naši duši a podporuje fyzické zdraví. Vztah nás inspiruje a vede k polepšení se, většímu polidštění, vytahuje z nás to nejkrásnější na povrch. Pomáhá nám pěstovat naši pevnou vůli, když chceme něčeho dosáhnout. Je to harmonie v protikladech a zároveň symbióza stejnorodého. Jsme dál, abychom si něco předstírali a soupeřili, jsme spojenci, spoluhráči a podporujeme se. Oba toužíme procházet proměnou. Probíhá otevřená a jasná komunikace, chceme porozumět jazyku toho druhého. Žijeme v úctě, s respektem říkáme co nám vadí, aby to nemuselo později přerůst do odporu nebo neřešitelnosti. Takto prohlubující vztah máme potřebu chránit jako oko v hlavě, protože nás velice baví. V naplňujícím vztahu začínáme žít novou realitu. Je to čisté, opravdové a krásné! Jde o stabilní vztah natolik plodný a povznášející, že se mnoho dalších lidí může těšit z jeho krásy a štědrosti.
Rozhodni se pro Lásku! Vztah nestačí…. Každý na naší cestě, kdo se dotkl našeho srdce hlouběji, pomohl nám přeskládat, na čem v životě záleží a posunul hranici vnímání, vykonal skvělou práci, patří mu naše velké Děkuji. Způsobil to, že máme zas o něco blíže k sobě a k té pravé Lásce. Dokonalost této životní cesty, kde se vše děje jenom z lásky k nám, je to největší, co můžeme zažívat. Vše je tu pro nás nachystáno, pokud se Lásce otevřeme. Je velkou milostí cítit lásku a milovat. Všem moc přeji, abychom ten stav zažili, dozráli k němu. Proto jsme tady na Zemi, abychom v Lásku uvěřili, hledali ji, učili se ji, odevzdali se jí, spojili se s ní, poznávali ji a prociťovali.
SEBEZPYTOVÁNÍ:
- Potřebuji partnera ke svému osobnímu růstu?
- Prožívám vztah nebo jenom lásku? Co mi stačí? Po čem toužím?
3. Je pro mě nejdůležitější faktor fyzická přitažlivost nebo více duševní soulad a duchovní podpora?
